Hokejový kick off se blíží.

Zbývá několik hodin do startu Kanadského hokejového šampionátu.



Ačkoliv jsem zástupkyně něžného pohlaví, u které se předpokládá, že zájem o hokejové mistrovstí je spíše nezájem, já toto popírám. Jsem velká fanynka všech sportovních soutěží, kde účinkuje náš nároďák. Na letošní mistrovství se moc těším (ostatně, jako každý rok :-)). MSLH v Kanadě bude pro mě velmi atraktivní, protože nám připraví hned několik netradičních momentů. Hrát se bude na ledu o "kanadských rozměrech" - tedy úzká nudle, takže uvidíme, jak si poradí "evropští" hráči. Další bonbonek: všechny národní týmy si s sebou vezou historické dresy. Např. naši vystoupí v zápase proti Itálii ve dresech z roku 1947, kdy jsme poprvé šáhli na mistrovstký titul.

Všechny zajímavosti se můžete dozvědět z již odběhlých 2 chatů s komentátory redakce sportu ČT.

Doufám, že naši hokejisté předvedou, co nejlepší výkony. Určitě jim ale musíme pořádně fandit!

Jak si myslíte, že skončíme? Otakar Černý na tiskové konferenci řekl, že vyhrajeme. Já očekávám 3. místo.

A abych nezapomněla, krásný svátek práce!

Google Me!

O víkendu vyšla na Lupě zajímavá glosa Jana Handla s názvem Googlujete se? A abych se přiznal, vzpomněl jsem si, jak jsem před několika lety googloval své jméno také. Můj záměr byl však tehdy zcela jiný, než o jakých píše Honza ve svém článku.

Chtěl jsem se tenkrát ujistit, že Google o mě neví takřka nic. S klidem jsem tehdy zavřel prohlížeč a spokojeně se usmíval. Dle Googlu jsem neexistoval a vlastně byla to doba, kdy jsem své jméno vůbec nepoužíval. "Nickaname was the king!" Měl jsem jen e-mail, který byl úplně stejný jako moje přezdívka na Xchatu (ještě v době, kdy Xchat nepatřil Netcentru). Ačkoli píšu slova jako „tenkrát“, není to ani 10 let zpátky. Přesto ještě dnes některá média ráda píší o internetu jako o médiu, kde se můžete zcela nepozorovaně krčit za cizí identity. Jistě to stále jde, ale je to čím dál tím těžší a těžší. Ostatně poslední případ pokusu ČSOB a PR agentury Bizon & Rose o jejich „navázání kontaktu s blogger“ prostřednictvím falešných blogů, je jen příkladem toho, že to nejde jen tak lehce a že si i velcí mohou na internetu lehce spálit ruce, pokud nerespektují všechny aspekty tohoto média.

Dnes je situace holt jiná. Uběhlo pár let a mé jméno je k nalazení v tolika případech, že to raději nepočítám. Těch faktorů, které za to mohou je vícero: indexovaní Googlu se stále zlepšuje, mé jméno se objevuje nejen na firemním webu, ale také v obchodních materiálech (ppt., pdf. dokumentech) či v internetových diskusích. A samozřejmě tomu nepomáhá fakt, že mám dnes profil např. na facebooku či na linked-in, se spolužáky ze třídy komunikuju na spolužácích.cz a na školním Informačním systému. Navíc jsem si také nedávno řekl, že zkusím přijít na chuť microbloggingu přes twitter. Dnes už mě nezachrání ani interpunkce ve jméně. Na druhou stránku mne stále dokáže Google rozesmát (ač je to spíše na žalobu z urážky na cti :o) – viz nepříliš relevantní hledání obrázků k mému jménu:


Honza Handl však není jediný, kdo hledá své jmenovce (a ruku na srdce, kdo z Vás to neudělal?). Když jsem to posledně zkoušel sám, musel jsem zahanbeně hledání rychle ukončit. Těch mým jmenovců není moc. Vlastně jsem našel pouze dva. A bohužel oba dva hrají nějakou tu fotbalovou ligu. To by nebylo nikterak zajímavé, kdyby to nekazil fakt, že moje máma hrávala svého času nejvyšší fotbalovou ligu a já se rozhodl nepokračovat v její fotbalové kariéře (vášnivě hraju pouze basketball a sem tam florball). Na Googlu jsem prostě jediný Marek Bačo, který fotbal nehraje. Jak ostudné! :o)

Každopádně se najdou ještě zajímavější příběhy. Jim Killeen se rozhodl, že se pokusí najít všechny své jmenovce. Bylo jich sedm. A nejenom, že se rozhodl podniknout cestu, která jej zavedla např. do Irska, Skotska či Austrálie, ale Jim se nakonec rozhodl o svém hledání natočit krátký dokument s názvem „Google me“ – celý tenhle nápad stál nakonec Jima rok života a nemalé investice. Pokud vás zajímá, co má společného 7 mužů, krom jména, se můžete sami přesvědčit na Youtbube.com - kde bude celý film na nějakou dobu vysvaten v nezkrácené verzi. Film má více než hodinu a půl. Zde se můžete podívat na krátké preview:

Ať už budete hledat své jmenovce či nikoliv, jedno je jisté - pokud nejste Kristus nebo Buddha, asi nebudete ve světě Googlu zcela jediní.

Off-line spam

Pokud jste obyvatelem většího českého města a pokud se rozhodnete odjet z domova na pár dní, třeba na dovolenou, rozhodně Vám doporučuji vypořádat se nejdříve s Vaši poštovní schránkou – a nyní mám na mysli tu off-line, nikoli Outlook či Lotus (kde si člověk většinou vystačí s automatickou odpovědí).

Variant řešení je několik:

• Zvětšit svou poštovní schránku (což je vlastně nemožné)
• Zalepit ji nebo ji zrušit (čímž se ovšem připravíte o dopisy a pohlednice od babičky a zřejmě pár faktur, o které by člověk klidně přišel... jen kdyby nebyly někdy tak důležité)
• Napsat na schránku - žádné reklamní letáky (což už dnes také bohužel nefunguje v každém případě)

Proč tohle vlastně píšu? Dnešní den jsem totiž, po týdnu blaženého klidu mimo civilizaci, otevřel svou napěchovanou poštovní schránku a nestačil jsem se divil. Chvíli jsem přemýšlel, zda-li jsem opravdu zpátky v civilizaci a ve 21. století či nikoliv. Ostatně posuďte sami, co se za těch pár pracovních dní v mé schránce nashromáždilo:

Stále mne šokuje, že i v dnešní době mne některé společnosti považují – soudě dle všech letáků – např. za důchodce, spořivce hodlajícího utopit své úspory do nějaké záložny, sportovního nadšence do lezení po umělých stěnách, člověka, který nutně potřebuje dámské pyžamo či levný nábytek pro děti. Nepochybuji o tom, že letáky některých řetězců na Čechy lačnící po co nejnižší ceně (bez ohledu na kvalitu) zřejmě fungují, ale na mne, mé vrstevníky a spoustu jiných lidí prostě ne. U těch poštovních schránek naprosto postrádám možnost automatického spam filtru (člověk by ani nevěřil, jak je těžké zjistit a zvyknout si na to, že ne všechny menší aplikace, které vám zpříjemňují život v off-line světě prostě neexistují).

Pokud tedy budeme mluvit o tomto naprosto neadresném a obtěžujícím spamu, rozhodně můžeme citovat onu známou poučku, že polovina výdajů do reklamy jsou peníze, jež jsou naprosto vyhozeny oknem. Naštěstí doba pokročila a věřím, že to dojde i zadavatelům z přiloženého obrázku. A pokud by některého z nich, či uctivého čtenáře, zajímalo jak dobře lze cílit a efektivně oslovovat uživatele na internetu, velice rádi takové inzerenty v AI přivítáme a zodpovímé jakékoliv případné dotazy ;o)

Spokojí se malí s málem?

Podíváme-li se na vývoj podílů různých uživatelských aktivit na internetu, uvidíme, že jasným favoritem je „spotřeba“ obsahu. Stejně tak z tohoto vývoje – možná trochu překvapivě – vyplývá, že nejnižší podíl má vyhledávání.

Jak uživatelé tráví čas na internetu, USA

Přesto internetové vyhledavače ať už u nás (Seznam, Centrum) nebo ve světě (Google, Yahoo) hrají hlavní roli při rozdělování příjmů z inzerce zadavatelů. Zčásti je to také proto, že portály investovaly do vybudování vlastních obsahových sekcí (Novinky, Sport, Aktuálně) a chytře je propojily se svými vyhledávacími službami. Současná situace na českém trhu jasně ukazuje, že převahu při získávání peněz zadavatelů mají velké značky.

Podíl na btto příjmech z bannerové inzerce v roce 2007

To ale nutně neznamená, že ostatní nezávislá média a menší servery nemají šanci konkurovat dobře zavedeným hráčům. Ve hře je pořád necelá čtvrtina, to není málo. Dokonce i polovina zbývajícího podílu by stačila jako solidní výchozí pozice pro další expanzi.

Zadavatel chce na jednu stranu oslovit co nejvíce potencionálních zákazníků, na druhou stranu ale také chce mít jistotu, že jeho inzerci vnímají co nejrelevantnější skupiny uživatelů. Což představuje alternativu, kterou nezávislá média a servery mohou při splnění dvou základních podmínek nabídnout daleko lépe, efektivněji a pružněji než molochové trhu.

První podmínka zazněla vlastně už na začátku – kvalitní obsah. Právě do něj by měly směřovat největší investice. Druhá a mnohem podstatnější je společná obchodní strategie jednotlivých serverů. Pokud malé servery spojí své obchodní zájmy, pak zadavatelům nabídnou zajímavou a plně funkční protihodnotu investic do reklamy na portálech a vyhledávačích.

Mediální zastupitelství v tomto ohledu může specializovaným serverům velmi dobře asistovat. Obchodní aktivity zajišťuje jediný tým, který má přehled o všech serverech spojených v jednom sdružení. Marketingoví specialisté sledují aktivity konkurence a úspěšnost jejich produktů. Klienti si na jednom místě vybírají z cenově výhodných nabídek různých kombinací, které se flexibilně přizpůsobí jednotlivým kampaním.

Pracovat v mediálním zastupitelství je také pěkná dřina. Energie, kterou musíte vydat na získání přízně zadavatelů, je opravdu hodně a ještě musí zbýt na to hlavní – řešení potřeb a perspektiv zastupovaných médií. O to více si vážím těch, jejichž nápady a přístup pomáhají situaci řady internetových vydavatelů zlepšovat. Možná mezi ně patříte i vy. Láká-li vás výzva v podobě vytváření fungující alternativy k internetovým velrybám, přidejte se k nám.

16 mld. a Seznam je Váš... je dnes taky apríl?

16.000.000.000,- Kč anebo 1 mld. USD, chcete-li. Pro představu to je číslo, které 16x převyšuje obrat portálu z roku 2006. Je to také zaručená zákulisní informace a číslo, se kterým přišla dnes naše "seriozní" media - např. iDNES.cz či Aktuálně.cz.

Je možná na místě říci pánům novinářům či editorům on-line deníků, že se sami v předhánění aprílových vtípků a soutěží o to, kdo napíše poutavější aprílovou kachnu - nechali sami napálit.

Jistě, v článcích se často zmiňuje slovo "spekulace", ale také věty jako: "On-line deníku Aktuálně.cz to potvrdily důvěryhodné zdroje blízké transakci". Přitom se stačí zeptat hlavního akcionáře. Nebo je těžké sehnat Iva Lukačeviče, aby se k takové kachně vyjádřil? Vždyť se to třeba podařilo takovému malému bezplatnému deníku jako je E15. (Pravdou asi také je, že to zrovna v zájmu „konkurenčních“ portálů a webů zřejme není, ostatně Ivo sám uvádí, že ten aprílový vtípek pochází právě z řad konkurenčních portálů).

ČTK (která tuto zprávu začala defacto šířit) naštěstí dnes uvedla na finančních novinách, že Ivo právě na aprílový žertík odkazuje. Inu, pokud by takový článek vyšel včera, člověk by se pousmál. Dnes je ovšem 2.4. a byť tu informaci mohli novináři dostat včera večer či až dnes ráno, je dobré jim vzkázat, že jsme si apríla na jejich webech užili do sytosti. Byl bych tedy jenom rád, kdyby se opět vrátili zpátky ke své práci a informace si zkoušeli ověřovat z více zdrojů ;o) Pokud Vás tedy zajímá vyjádření majoritního akcionáře, je možné si přečíst krátký komentář na jednom z našich webu - týden.cz

Poznámka závěrem:

Dle hesla "fakt, že jsem paranoidní, zcela nevylučuje to, že jsem někým sledován" je možné vlastně všechno. Autorem oné zprávy z ČTK je Jan Sadílek, který tvrdí, že se o žádný aprílový vtip nejedná. Dokonce tvrdí, že o možném prodeji se dozvěděl již před 2 týdny. Logicky se pak naskýtá otázka, kdo je oním zdrojem? To vám ovšem Jan Sadílek, jsouc profesionální novinář, určitě neprozradí. Inu, realita může být jakákoliv, hlavně, že je o čem psát.