Louskáček aneb Noc plná hrůzy made in Czech

Ty tam jsou zlaté časy dobrých béčkových hororů. Přesto se pro fajnšmekry naskytla minulý týden možnost, vidět v karlínském hudební divadle za pouhých 900,- Kč představení s názvem Louskáček 2007.

Co je Louskáček? Že takový horor neznáte? Tak tedy dovolím si citovat ředitele AKA: „Louskáček je prestižní soutěž o nejkreativnější českou reklamu, kterou každoročně pořádá Art Directors Club České republiky ve spolupráci s Asociací komunikačních agentur a Asociací producentů v audiovizi. Louskáček je součástí Art Directors Club of Europe Awards a vítězné práce automaticky postupují do této významné evropské soutěže, která se koná v Barceloně.“

A dodám hned další citát, pro změnu od jistého nejmenovaného art directora: „No jo Louskáček… to je takový nudný večer, kdy kamarádi hodnotí své kamarády – inu znáš to, na tom našem rybníčku se známe stejně všichni a dvě zahraniční jména na tom stejně nic nezmění. Ale jinak jde o to vytrpět si úvod, potom je to parodie na Oskara – lidé si hladí ega, děkuje se Bohu, týmu, klientovi a když seš na podiu sám, snažíš se vymyslet něco vtipného a dopadne to samozřejmě tak, že se ztrapníš více než ti ostatní. Na druhou stranu, vidíš staré tváře, optáš se pár lidí, jestli nechtějí změnit dres… no a samozřejmě je tam spousta chlastu a jídla – raut a párty je to, kde se toho děje vždycky nejvíce… ale to se všechno nedá publikovat.“ Bohužel to není přesně citovaný komentář, protože je již poněkud staršího data (cca 3 roky) – doufám, že mi autor promine nějakou tu odchylku, pokud sem jej necitoval přesně slovo od slova.

Možná si řeknete, že ten komentář přichází zřejmě z úst jednoho z těch zneuznaných art directorů, nebo možná to byl jen znuděný či egoisticky výplod nad sklenici piva, nicméně něco pravdy na tom bude. Jednou jsem se totiž vyhlašování Louskáčku také zúčastnil, tedy samozřejmě jen jako divák. Letos jsem měl pro onen večer jiné plány a tak omluvte to, že můj post bude spíše jen zprostředkovaným komentářem nezúčastněné osoby.

Louskáček 07 ve zkratce:

přihlášeno 640 prací
- což znamená 640 složenek v různých částkách. cena za registraci jedné práce v rozmezí od 1.000,- Kč až do 2.500,- Kč, a pokud jste přihlásili více prací než 2, tak vás čekal akreditační poplatek 4.000,- kč… mimochodem letos se poplatky výrazně snížily oproti loňsku;
večer v hororovém hávu
- že by se vědělo, co bude celý večer následovat a co všechno se bude hodnotit a jak těžce se bude hledat nějaké to „zlato“?
opět skoro ryze česká porota
- kdy pořadatelé pochopí, že jedno slovenské jméno – byť si vážím pánů jako jsou Darovec či Vaculík – prostě nestačí?
nebylo uděleno ocenění grand prix a ani klient roku
- uff, ještě to tak. Už dlouho dobu tady nebylo něco o čem by se dalo alespoň uvažovat pro nominaci na Grand Prix. Poslední Grand Prix udělena Burnettům v roce 2004 za reklamu pro Svaz Knihovníků – hádáte správně: šlo o non-profit klienta;
3 zlatá ocenění
- samo o sobě vypovídající číslo a chtělo by se říci až moc, nicméně jsem rád, že alespoň v něčem jury neztratila pud sebezáchovy a jisté pokory. Jedno zlato pro změnu opět putuje za kreativu pro non-profit organizaci;
Novinka letošního roku: Nově vzniklá Unie grafického designu nominovala porotu v kategorii TECHNIQUES
- výsledkem je rozpačité hodnocení deseti výherců, pět stříbrných a pět bronzových… přiznávám, že zřejmě není lehké hodnotit mezi páchnoucím časopisem a internetovou virální reklamou ovšem stejně tak mně napadá, zda-li si porotci tolika soškami neusnadnili práci ve stylu „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Ostatně dobré by bylo také zjistit kolik bylo přihlášených prací v této katetogorii, kolik na shortlistu a kolik oceněných?
dle několika zúčastněných (a např. i komentáře Strategie) hned po úvodu začala emigrace masy směr raut
- že by onen art director měl přeci jen pravdu?

Vítězové

Celkové výsledky je možné stáhnout například z našeho webu týden.cz zde, já Vám na našem blogu nabízím pohled na 3 vítěze:

Print & Poster
Zlato putuje Kaspenům za kampaň „příběhy“
- původně kubánský rum, který se dnes kvůli Castrovi vyrábí v Dominikánské republice

TV & Cinema
Zlato si letos odnesla agentura Young and Rubican za kampaň „lipno“
- kampaň, která vyvolala onen potřebný buzz, byla dostatečně provokativní a vzbudila ohlasy již při svém startu.

Radio
Poslední letošní zlato si odnesli Leagas Delanay za kampaň „pletem“
- rád bych sem umístil podcast, ale bohužel se mi nepodařilo ani na stránkách vítězné agentury tento spot najít, nicméně zde je alespoň jeho přepis ze Strategie:

Posouzení nechávám na všech čtenářích. Osobně si myslím, že Y&R si zlato zaslouží a nebýt toho Fernetu, tak by se dalo o zlatu uvažovat i pro Sazku (kampaň dělaná in-house, která mimo jiné získala Golden Drum v Portoroži). U printu si nejsem tak jistý, nicméně idea a hlavně ztvárnění je určitě to, co převyšuje zřejmě ostatní přihlášené. Rádio bohužel hodnotit nemůžu, protože jsem ho prostě neslyšel.

Vítěz bere vše, my ostatní máme něco na poličku

Jako člověk, který hraje celý život basketbal jsem si zvykl pouze na jedno – vítěz bere vše. Nezáleží na tom, zda-li vyhrajete jednu čtvrtinu, jeden zápas, základní sezonu. Za vítězstvím je třeba jít nejen v základní části soutěže, ale především v play-off a svého soupeře musíte ve finále porazit hned několikrát. Historie se pak neptá na stříbrné, na bronzové… my známe a uznáváme pouze vítěze (stejně tak i naše lidská paměť).

Nechť mi tedy laskavý čtenář promine ono sportovní srovnání, nicméně nikdy jsem nezažil, že by náš tým nebo někdo z hráčů měl diplom za to, že byl na střídačce all-star zápasu (být na shortlistu), nikdy jsme s pompou nevystavovali neúspěchy prohraného play-off (bronzová či stříbrná soška / medaile). Náš trenér nás vedl pouze a jedině za vítězstvím. Nevyžadoval po nás jen profesionalitu a plné nasazení, ale žádal od nás naprosto všechno. Výkon pod 100 % byl nepřípustný. S takovou nás prostě nechal sedět na střídačce. Jedině tak jsem dokázali vyhrávat, v opačném případě jsme dostali pořádně na frak a jelo se domů. Jediná porážka, které se připouštěla, byla od lepšího soupeře – ale i to se našemu trenérovi muselo jasně dokázat. Historie zná jen vítěze, ostatně kdo z Vás si vzpomene, kdo získal v památném Naganu 98 bronzovou medaili v hokejovém turnaji století? Možná si my Češi vzpomeneme, že jsme vyhráli finále nad Rusy… ale kdo že to měl ten bronz?

Jistě, Louskáček není sport a je možná až absurdní srovnávat jej se sportovní akci. Mohu nabídnou i jiné srovnání, které není z mé hlavy a které mi naposledy tak nějak v paměti utkvělo. Už si bohužel nepamatuji, kdo je jeho autorem, ale tuším, že soutěž kreativců srovnával se soutěží v myslivosti - kdy myslivci hodnotí, kdo ho má většího a hezčího (myslím tím samozřejmě úlovek).

Kvalita, Kreativa? To už je za námi…

Každopádně, dnes jen stěží najdete agenturu, kde by se na poličkách či za sklem neleskly bronzové, stříbrné (někde i zlaté) sošky ze soutěží podobných Louskáčku. Roky plynou a sošek je na poličkách čím dál tím více. Ovšem fakt – nechť mi agentury prominou - že česká reklama za poslední roky stojí za starou belu a k světovosti má daleko, je nepopiratelný.

Mimochodem to není mé jízlivé a příkré hodnocení, to jen interpretuji např. Edu Kaubu (Euro RSCG), který pro HN uvedl, že české reklamě „Chybí odvaha převzít na sebe riziko udělat něco jiného, něco třeba provokativního, co by se mohlo i někomu nelíbit. A to přesto, že by se to líbilo těm, kteří by si následně vytvořili stálý loajální postoj ke značce.“ (chudákovi Edovi pak HN pro jistotu zkomolili jméno – to jen pro případ, kdyby mu někdo jiný na to jméno přijít nemohl :o) A není to jen Eda. Martin Charvát (Mark BBDO) ve svých sloupcích v Marketing a Media na pokles kvality domácí reklamy upozorňuje již dlouhodobě (jelikož Economia a. s. stále lpí na zamčených článcích pro předplatitele, není bohužel kam linkovat). Ze starších komentářů mohu také vřele doporučit přečíst blog, toho "jenž Šedým Sakem nazývan jest".

Ale abych zůstal stále aktuální. O ztrátě lesku Louskáčku píše v úvodníku M&M Daniel Köppl (opět není kam linkovat). Štěpán Tyler (předseda Art Directors Clubu – tedy pořadatel akce) sám pro Strategii v krátkém rozhovoru zmínil: „Nejsem (z prací) vůbec nadšen. V několika případech se můj názor diametrálně rozchází s názorem poroty.“ Ještě se určitě hodí také citovat ze stejného rozhovoru Terezu Svěrákovou (Leagas Delaney), mimochodem kreativní ředitelka vítězné agentury a porotkyně v jedné osobě: „Práce ukazují, že náš obor stagnuje. Výjimečně vidíte skvělou práci, většina nestojí za moc. Velkou slabinou je tisková reklama, škoda všech dobrých nápadů, které zazdí mizerná exekuce.“ Nicméně najdou se i světlé výjimky, které to letos nevidí tak černě. Slavo Marušinec (KASPEN) pro Strategii na dotaz, zda-li si myslí, že v kategorii, v níž Kaspeni zvítězili, byly jiné a lepší práce, odpověděl následovně: „Myslím si, že nominace reflektovaly kvalitu prací. A stejně tak i udělené ceny.“ – jak trefné, že? :o) Mimochodem na otázku, které práce patřily k favoritům, uvedl Slavo skromně: „Mám radost z Kofoly, protože jsme se na nich podíleli spolu s Advertures, kteří je po dohodě do soutěže přihlásili.“

Shrnuto, podtrženo

Ač budu našim agenturám držet v Barceloně palce, troufám si tvrdit, že bude určitě takový menší zázrak, když přivezou domů jakoukoli sošku. Rok 2007 je za námi a myslím si, že velcí zadavatelé jako Vodafone či Sazka dokázali ukázat našim agenturám, že některé věci jdou dělat profesionálně, lépe (dokonce levněji) a že sošky za kreatinu dokážou získávat i bez agentur. Pokud je v agenturách hlad po zlatých soškách, či po větším množství spokojených klientů je načase „vyhrnout si rukávy a začít k**** makat. Nejste tu od toho, abyste si hráli na slečinky a první ligu, ale jste tu od toho, abyste tu ligu tvořili a všechny ostatní převálcovali. Pokud toho nejste schopni, nemáte tady co dělat“ – abych citoval našeho trenéra.

Ano, já vím – reklama není sport. V reklamě se točí spousta peněz, zatímco ve sportu jde o… zlaté medaile.